Okolní obec Počaply

Obec Travčice a osada Zádušníky byly z obcí Počaply vždy úzce spjaty. Ať se jednalo o farnost,  školu či hřbitov.

Obcí probíhali dvě cesty. Jedna z Kopist do Nučniček, druhá od přívozu do Travčic. Osídlení obce bylo, dle některých prehistorických nálezů soudě, prastaré. Již za doby, kdy Boleslav II. nadal klášter břevnovský (r. 993), existovalo osídlení, ač jméno se uvádí teprve v urbáři kláštera r. 1406. Osudy obce, jako součásti břevnovského panství hrdelského, spjaty jsou těsně s Hrdly a poukazuji v této části na kroniku této obce. Dle výše zmíněného urbáře bylo v r. 1406 v Počaplích (urbář píše Podzapi) 16 usedlostí. V bouřích husitských i po nich střídaly Počaply majitele stejně jako Hrdly a dostaly se teprve v r. 1525 svým pánům. V r. 1523 a 1531 byly veliké povodně.
 V r. 1600 neměla již obec svého kněze a faru spravoval farář křešický. Poddaní se bouřili a odepírali platili desátky. V r. 1619 ani v Křešicích již faráře nebylo. V r. 1620 obdržel Vilém z Roupova Počaply s jiným zbožím. Panování tohoto nového pána netrvalo ani rok, neboť koncem roku 1621 byly zase jměním kláštera. I v dalších letech Války 30leté Sasy a Švédy obec velmi trpěla a i císařským vojskem byla sužována. Dle nového urbáře z r. 1710 bylo v Počaplech 8 sedláků, 4 chalupníci, panská hospoda dědičně prodaná, chalupa přívoznikova a kovárna.Za války s Pruskem byla ves několikráte kontribucemi stížená;  že by ale škoda nějaká na majetku se stala, zaznamenáno není. Na jaře roku 1784 v únoru při hnutí ledu (byl prý na l a půl lokte silný) rozvodnilo se Labe, že voda kostel i faru zaplavila a na skoro do výše 2 m stoupla a den tak státi zůstala. Nejvyšší dostoupila povodeň rozvodněním Oharky v r. 1799, opět v únoru toho roku všecky pozemky zaplaveny byly a 3 domky zcela a 11 z části pobořeno silným ledem. Války s Napoleonem pocítila jen drahotou.
Ve válce r. 1866 i na katastru počapelském nasypán vysoký příkop nad kostelem. Také jako všecka ostatní v okolí, zvláště na Křemíně, postavena opevnění zcela zbytečně. Existence farního kostela v Počaplích poprvé písemně je dokumentována v registrech desátků papežských z r. 1352. Spisovatel Benediktin P. Cyril Kaněra, farář v Počaplech, ve svém spise. Farní osada sv. Vojtěcha v Počaplích, vydaném v roce 1900, uvádí, že kostel, vystavěný na bývalém božišti pohanském, vznikl brzo po darování statků řádu z kapličky a posvěcen byl ke cti sv. Kříže. Za časů Břetislavových teprve zasvěcen byl zakladateli řádu v Čechách. Jest to však jen jeho doměnka, ničím nedoložena. V urbáři z r. 1406 jest ovšem již uveden; také v listině krále Václava z 20. září 1395, kterou řádu práva stará znova se potvrzuji, uvedeno jest "ves Počaply a kostel". Řádný seznam správců duchovních počíná od r. 1660. Původní kostel zbořen byl asi za válek husitských; druhý vystavěn na jeho zříceninách patrně v r. 1489, kdy nejstarší zvon sv. Matěje byl ulit. Obnoven byl v letech 1670-1672 a znovu přestavěn v baroku r. 1724 Kiliánem Dintzenhofferem; stavba dokončena v r. 1726. Vzácnou uměleckou památkou je cínová křtitelnice, přes l m vysoká. Na spodní její části je 18 figurek pohanských bohů; na střední 12 figur (Ježíš se 7 apoštoly, sv. Vojtěch a 3 biskupové); nad tím zavraždění mláďátek. Nad touto ozdobou je latinský text s letopočtem 1565. V r. 1871 byla křtitelnice tato opravena a opatřena novým víkem, které cennou tuto památku drobného umění cínařského zkazilo. Původní víko dal zmíněný farář C. Kanéra opraviti a na zdi u křtitelnice zavěsiti.
 Počátek školy počapelské není znám. V účetní knize z r. 1618 je zaznamenáno mezi dluhy "Jirzík, kantor 4 kopy" v r. 1919 u vsi Českých Kopist, Jíra kantor 4 kopy. O vyučováni ani dříve ani později se nemluví. Poněvadž r. 1620 psáno, že Jirzík zaplatil 5 gr. úroků z dluhu a dostal od zpívání 20 gr. 4 denáry a jinde od zvonění, jde patrně o kantora zpěváka a nikoli učitele, který by byl jistě bydlel ve škole v Počaplích, kdyby jaké bylo bývalo. Teprve v r. 1722 je ve třetí účetní knize počapelské psáno: "1/2 jähriger Schulzins 2 zl." a o stranu dále "ganzjähriger Schulzins 4 zl," Melt kostel chalupu asi r, 1671 vystavěnou, ve které od roku 1722 do r. 1750 se vyučovalo a za to kostelu 4 zl. ročně platilo. Roku 1750 dostavena nová farní budova, v níž severní část přízemku pro školní vyučování a byt učitele upravena. Učitel byl jak obvyklo kantorem, kostelníkem a zvoníkem v jedné osobě. V r. 1797 postaven byl nový domek pro učitele, nákladem panství hrdelského. Ve faře vyučovalo se až do roku 1868, kdy zakoupeno pro školu hospodářství Františka Ankerta č. 11, kde se vyučuje až doposud. Spory, které se o odstranění závadného umístění školy téměř půl století vlekly (vypisuje je farář C, Kaněra ve svém spise), byly tím ukončeny, ale spory o užívání pozemků učitelem ukončeny teprve r. 1872 přiznáním jich učiteli. V budově té je umístěna škola až doposud; dvojtřídní je od roku 1875.
V r. 1732 bylo v Počaplech 450 duší, počítaje v to obce přifařené; r. 1880 bylo v Počaplích samých 35 domů se 193 obyvateli, o 10 let později již 39 domů s 211 dušemi. Pozemky jsou čím blíže k Labi, tím úrodnější (nános humusu). Čím dále od něho, tím více písčité.
Před regulací Labe k Nučničkám bylo kolem plno rybníků, čepy (čapy) opatřených. Odtud asi název "Pod čapy" (ve starých listinách Poczapi). O správnosti této etymologie svědčí i to, že všude jinde, kde jsou pomístná jména Podčaply (Beroun, Blatná), všude byly, nebo jsou nad nimi rybníky. Obyvatelstvo živilo se rolnictvím a chovem dobytka.
 
Kostel svatého Vojtěcha

Svatý Vojtěch