Panství Záhořanské

Záhořanskému panství patřila v minulosti část starých Travčic a mělo tam i svůj statek zvaný Vlčice.

Obec leží v úvalu mezi severozápadním svahem Křemínu (239m), východním svahem Holého (299m) a jižním svahem Sedlecké plošiny. V r. 1318 držel ves ještě s jinými nějaký Petr, byly zde i drobné statky. Část vsi ve XIV. století náležela panství litoměřickému a také řád německých rytířů měl zde nějaké zboží. Z vladyků místních činí se zmínka o Jaroslavovi a Mikuláši, kteří roku 1384 zemřeli. Roku 1400 zemřel zde Jan Kroupa a r. 1406 byl tu poručníkem Jan Kamýk z Pokratic, týž učinil nadání faráři z Býčkovic, bylo malé a proto dědic Hynek mu na platu přidal. Týž prodal r. 1414 statek bratřím Rackovi a Heřmanovi. Jan, který r. 1413 zemřel, zapsal plat sestře Dorotě. Na jednom statku veden spor o odúmrt po Marketě, manželce Vítkově.  
Šest kmecích dvorců, kapitole litoměřické náležejících, přešlo později k Býčkovicům a později k hradu Vartě, roku 1454 vráceny kapitole. Část Zahořan, patřicích k litoměřickému proboštství zapsal r. 1437 král Zikmund Jeníku z Valdštýna, po jehož smrti všechno připadlo Janu z Vartenberka. Roku 1456 až 1459 držel vladyckou část vsi Petr z Lisovic. Roku 1456 prodal Petr část svého popluží lidem ve vsi. V polovici XV. století jmenuje se zde též jako majitel části vsi Jindřich ze Zahořan. Ještě roku 1488 činí se zmínka o platu v Zahořanech, který páni z Vartenberka před tím prodali. Tato část náležela pak městu Litoměřicům. V účetních knihách města činí se zmínka, že Zahořanští poddaní kromě poplatků složili relutum za robotu o Havle celkem 40 kop, jindy v touž dobu 45 kop, které kněží u kostela Sv. Jakuba obdrželi. V r. 1547 zboží města propadlo a prodáno  r .1569 Oldřichu z Duban.         
Dne 11. prosince 1549 zajistil Ferdinand I. praeceptoru kollegia zřízeného z městského špitálu v Litoměřicích na Zahořanech 30 kop. Odtud ta část držena k Ploskovicům. Při dělení Ploskovského panství v r. 1575 dostaly se Zahořany s jiným zbožím na díl Radslavovi ze Vchynic. Ten vystavěl zde asi tvrz a držel ji ještě roku 1578. Odkázal ji s celým panstvím (Rumburk a vesnice od Kamenice) Oldřichovi ze Vchynic. Později držel je bratr jeho Vilém, po jehož zavraždění v Chebu (r. 1634) statky jeho zabrány a Zahořany prodány za 52.000 zlotých Václavu Zahrádeckému ze Zahrádek (1635), od něhož dostaly se Jindřichu Šlikovi z Holiče. Syn tohoto František Arnošt prodal Zahořany s díly v Třebouticích, Travčicích a Počaplech Janovi, svobodnému pánovi de la Corona (Cron), který vystavěl na místě bývalé tvrze zámek a kostel (vystavěn 26.května 1657) a založil faru a školu. Po jeho smrti uvázala se ve statky po něm vdova jeho Markéta Blandina, majíc užívání jich až do smrti. Tato všecky dědice přečkala a Zahořany dostaly se přímo její vnučce Františce, provdané Kaisrštejnové a po té dcerám jejím. Později byly v držení až do r.1781 v rodině Ogilvi. 
Erb rodu Ogilvi
Císař Josef II. koupil statky od Estery Anny z Ogilvi za 140.000 zl. a zámek proměněn na nějaký čas ve vojenský špitál pro pevnost terezínskou. V r. 1807 přešly koupí na velkovévodu z Toskány, pozdějšího krále Ferdinanda V., ktery je spojil s císařským panstvím ploskovickým. V r.1846 prodány hrabatům Chotkům, od těch koupil je l.června 1898 Filip Dub za 500.000 zl., které jen za dříví z lesů obdržel. V r.1717 koupil je Pavel Muller, majitel továmy na kůže v Lovosicích za 600.000 zl., banka stavebních živností v Lovosicích dala zadlužený statek do prodeje a v r. 1925 koupil dvůr Josef Hyross, který dodnes je jeho   majitelem. Na výšině jihozápadně od obce stojící kostel sv. Trojice vystavěti dal r. 1653 de la Corona. Nástupkyně jeho Estera z Ogilvi darovala kostelu nádhernou stříbnou 296 loktů těžkou monstraci, ke které roku 1767 zakoupila brilianty a rubíny vykládaný melchisedech za 4.000 zl. Uložen je u konsistoře v Litoměřicích. Zvony byly 3 velké z r. 1655 a jeden menší z r.1749, nápisy německé a latinské.  
 V r.1780 měly Zahořany 89 čísel, ze kterých 9 náleželo k dominiu třeboutickému, v r.1830 bylo tu 117 domů s 531 obyvatelem, v 8 číslech biskupství patřících bylo 36 duší. Vedle zámku byla zde palírna, 2 hostince a 2 mlýny.Obyvatelstvo živí se chmelařstvím, vinařstvím a sadařstvím. V r. 1866 spousta stromů vykácena, aby byl volný rozhled pro střelbu z Křemína.