Ze života císaře Josefa II

Císař Josef II byl ten který svým rozhodnutím  o stavbě pevnosti Terezín v roce 1780 změnil dějiny obce Travčice




Marie Terezie a F.Š.Lotrinský
MARIE TEREZIE  byla roku 1736 provdána za Františka I. Štěpána Lotrinského (8. 12. 1708 – 18. 8. 1765). Byl to vévoda lotrinský a roku 1745 se stal i římskoněmeckým císařem. „Založili“ habsbursko-lotrinský rod. Narodilo se jim mnoho dětí. Jejich prvním dítětem byl syn – Josef II. 

 JOSEF II. se narodil dne 13. března roku 1741 ve Vídni do habsbursko-lotrinské rodiny. Byl to nejstarší syn Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Protože to byl následník trůnu, jeho výchova a vzdělání měly poměrně vysokou úroveň. Po smrti otce roku 1765 byl jmenován římskoněmeckým císařem a spoluvládcem své matky. Stal se osvícencem (uplatňoval reformy), ale radikálnost jeho názorů vedla k rozporům mezi ním a matkou. Po smrti Marie Terezie 29. listopadu 1780 se ujal vlády v monarchii, stal se českým a uherským králem. Jeho vládou pokračoval osvícenský absolutismus a nedokonalý rakouský centralismus. Osvícenský absolutismus byl způsob vlády, kdy absolutistický panovník (vládnoucí sám, podle vlastní vůle a bez omezení) uplatňoval reformy. Rakouský centralismus znamenal, že Rakousko bylo centrem Habsburské říše a vše se řídilo odsud. Josef však chtěl, aby tato centralizovaná říše byla jednotná, spravovaná všemocným státním aparátem, v jehož čele by stál panovník (tedy on sám). Ten by potom rozhodoval o všech důležitých otázkách. Pokračoval tedy v úsilí o centralizaci a postátnění správy monarchie, které již započala Marie Terezie. Proto zavedl mnohé reformy, mnohem odvážnější než reformy své matky.


 KULTURNÍ REFORMY
Dne 13.10. roku 1781 vydal toleranční patent. Rušilo se jím výsadní postavení katolické církve. Stoupenci nekatolických náboženství tak nesměli být nadále pronásledováni a měli stejná práva jako jiní občané. Například směli vlastnit majetek, provozovat živnost, studovat, vykonávat veřejné funkce atd. Toleranční patent byl tedy prostředkem náboženské tolerance. Přesto Josef II. ponechal katolicismu výsadní postavení v církevní správě a školství. Podřídil však církev státnímu dohledu a odňal jí cenzuru (kontrolu informací a materiálů určených k uveřejnění). Výchovu kněží převedl do generálních seminářů (ústavů pro vzdělávání kněží) a tím do rukou státu. Navíc zrušil četné kláštery, a tak zůstaly většinou jen kláštery vykonávající užitečnou činnost – tedy kláštery zabývající se výchovou mládeže, ošetřováním nemocných, zemědělstvím a podobně. Tím vším se výsadní postavení církve v této říši definitivně zrušilo. Josef zrušil také řadu „neosvíceneckých“ obřadů. Těmi bylo například pověrečné vyzvánění nebo konání procesí při nedostatků vláhy či naopak při bouřích.

REFORMY HOSPODÁŘSKÉ A SPOLEČENSKÉ

Patent o zrušení nevolnictví
 Dne 1.11. 1781 vydal patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Poddaný se tak stal osobně svobodným a mohl se stěhovat, uzavírat sňatky, učit se a vzdělávat bez povolení vrchnosti. Robota zůstala pouze v podobě daně za propůjčení půdy. Osobní postavení poddaných se tak zlepšilo.Berní a urbariární reforma snižovala poddaným daně a nahrazovala robotu peněžními a naturálními dávkami. Vstoupila v platnost v listopadu 1789, s přechodnou jednoroční lhůtou, kdy poddaní měli ještě robotovat, ale za mzdu. Tato reforma byla po jeho smrti zrušena.

REFORMY VE SPRÁVĚ STÁTU

Josef II. spojil v jeden celek Slezsko a Moravu, přičemž do jejího čela postavil město Brno. Dále sjednotil Prahu, která byla doposud rozdělena na jednotlivá města. Těmi byly Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany.

Vydal občanský zákoník a zrušil trest smrti. Omezil cenzuru, například vědecká díla neměla podléhat cenzuře vůbec.Nechal zreorganizovat univerzity, zřídil úřednické magistráty, zakládal manufaktury…

Isabela Parmská
 Josef se roku 1760 oženil s Isabellou Parmskou (31.12.1741-27.11.1763) a poté roku 1765 s Marií Josefou Bavorskou (20.3.1739-28.5.1767), která mu 20.3.1762 porodila dceru Marii Terezii. Ta však zemřela ve svých osmi letech. 

Marie Josefa Bavorská
 Marie J. Bavorská Josefovi chtěla dát i druhou dceru, Kristinu, jenže ta zemřela při porodu - 22.11.1763. Král a císař pak tedy zůstal bezdětný. Josef II. chtěl vše řídit a kontrolovat sám. Proto rád a hodně cestoval inkognito pod jménem hrabě Falkenstein, přičemž se seznamoval s realitou na vlastní oči.Poddaní ho měli rádi, protože se snažil zlepšit jejich postavení a to se mu také povedlo. U českého lidu získal velké sympatie. Češi si ho hrdě nazvali „selským císařem“.Panovník vedl od roku 1788 neúspěšnou válku s Tureckem, která pohlcovala dvě třetiny státních zájmů a zhoršovala hospodářskou situaci. To vzbuzovalo odpor proti politice panovníka. A tak ke konci Josefově vlády vyrostla zejména v Belgii, Uhrách a Tyrolsku silná opozice (lidé nespokojení a bojující s vládnoucí stranou). V Uhrách to byla především uherská šlechta. Ale povstala i jihonizozemská šlechta. Jeho plány a záměry byly dalekosáhlejší než dosažené výsledky. Přestože učinil opravdu mnoho užitečných reforem, nebyl příliš spokojený. Tyto reformy mu k jeho plánům nepomohly tak, jak předpokládal. Měl do budoucna ještě mnoho plánů, které však nemohl uskutečnit. Zemřel za sychravého ranního počasí 20. února roku 1790 ve Vídni. To byl konec jeho vlády plné reforem a zvratů. Šlechtické kruhy císařovy smrti nelitovaly a uherská Pešť přijala zprávu o Josefově skonu dokonce s nadšením. Panovníkova úmrtí upřímně želel pouze prostý lid a vášniví stoupenci osvícenských ideálů.
Příjezd Isabelly Parmské do Vídně na svatbu s Josefem.

Ostatky Josefa II